Klasika a Grace

Přestože se mi teprve nedávno podařilo odstranit prach ze vnitřku blinkrů - pozůstatek to DOFFu I. - nedalo nám to, abychom se nepřijeli podívat, co pěkného pro nás Doctor, Mates a Juris připravili tentokrát.
DOFFání jsme zahájili výtečným gulášem a čekáním, kdy se blýskající obloha otevře. Ale protože organizátoři téhle akce mají všechno pevně v rukou, počkala bouřka až do půlnoci, kdy nás od petrolejek na zápraží mlýna zahnala do stanů a spacáků. Během bouřky mně několikrát probudil alarm na Jarově novém nádherném GS 1200 Adventure a ještě v polospánku mi hlavou proběhla myšlenka, co asi udělá déšť a neustále houkající alarm s přeelektronizovanou baworskou nádherou. To samé se honilo hlavou i Jarovi, takže hned jak nám v šest ráno začala jako budíček vyřvávat hudba z Matesova auta, zkusil nastartovat. A nic. Na displeji pouze blikal výstražný trojúhelník, ale to bylo tak vše, co se z motorky dalo dostat. Jarova beznaděj rostla úměrně s počtem čumilů, kteří se kolem tohoto stávkujícího zázraku vědy a techniky začali shlukovat . Jára rozebral co rozebrat šlo a stále stejný výsledek: nula. Motorka ani neškytla. Kdosi navrhoval zkusit stisknout CTRL+ALT+BMW, ale takové tlačítko jsme nenašli . Došlo tedy na zkoušku baterky, MikiberG vytáhl startovací kabely, Mates jakožto majitel nejnovější baterky přistavil svoji Afriku a začalo se pomalu s montáží kabelů. Jára byl ze všeho nešťastný a neustále opakoval, že takhle se tahle motorka startovat nemá, že to píšou na všech fórech. Ale než prý zavolá odvoz, zkusí vše co bude moci. Tedy i startovat přes cizí baterku.
A pak se to stalo. Už ani nevím kdo pronesl větu, po které nastalo mrazivé ticho: "A takové ty píčovinky jako vyřadit jsi zkoušel?". Jára strnul v půlce pohybu, v obličeji se mu nehnul ani sval.... odložil kabely, vyřadil a ..... nastartoval. Jaký výbuch smíchu se nesl jihočeskou krajinou, nemusím popisovat . Ještě celý den bylo ze všech koutů slyšet poznámky typu "Když nevíš co, tak vyřaď" a "Nevěřili byste, kolik nářadí je potřeba k vyřazení".
Po vydatné snídani čítající čtyři párky s chlebem jsme se rozskupinkovali a postupně vyráželi na trasu, kterou do GPSek těm, kdo ji měli, nahrál Juris.Neodžípíeskovaní se přifařili k odžípíeskovaným a jelo se. Domluvili jsme se s Vikingem a Fredym, že pojedeme společně, neboť z nich nemá GPS ani jeden a ostatní skupiny již jsou mnohačetné. Bohužel Rudymu se nahraná trasa nechtěla zobrazovat a mně se nechtělo jet první, takže se k nám přidal Juris a my se zaradovali, že se budeme jen kochat bez zbytečného bloudění.
Radovali jsme se asi tři kilometry. Pak Juris zastavil poprvé a dlouze koukal do GPS . Zezadu nás dojela Čizákova skupina, předjeli nás a zabočili doprava. My jsme se otočili a odbočili vpravo do výjezdu. V půlce kopce jsme potkali Čizákovu skupinu proti nám, my jsme se otočili, sjeli dolů a na křižovatce jsme se dali doprava. Z leva přijížděla Čizákova skupina a jeli tam odkud jsme přijeli . Tak to šlo několikrát po sobě, až se Jurisova GPS zase chytla, my jsme se chytli jí, Čizákovci se chytli nás a pokračovali jsme dále . Trasa vedla pěknými lesními cestami a cestičkami, chvíli po polích, chvíli po loukách, pak zase do lesa, prostě nic nudného. Juris jel pěkně svižně, kvůli noční bouřce se vůbec neprášilo a v lesích nebyla živá duše. Jelo se zkrátka prímově.
Nepříjemnost přišla asi po půlhodině jízdy, když jsme dojeli Doctorovu skupinu. Drakis na GS 1100 obutém na "letní" gumy uklouzl na kameni, motorka si nejdřív lehla na pravý bok, pak udělala salto a přistála na válci, přičemž si rozštípla víko ventilů . Což pro Drakise znamenalo pochopitelně konec zábavy. Doctor odjel pro odtahové vozidlo a naše původní pětičlenná skupina se vydala na svoji další pouť. Po několika kilometrech pěkného terénu mně i Jurisovi nahraná trasa zmizela, takže ještě štěstí, že se k nám Juris přidal, protože bez něj bychom byli v pytli. Měl totiž v GPS uloženou trasu jak ji najížděli, takže jsme se i přes výpadek techniky nadále mohli držet naplánovaného itineráře. Juris nám pro zpestření vložil neplánovaně dvě zoraná pole, což se nám všem moc líbilo a byla to pro nás opravdu příjemná změna .
Ještě větší změna přišla v podobě výjezdu na místní hornatou vyhlídku po šutrech a kořenech. Juris znalý trati vyjel, Rudy znalý jízdy vyjel, já jsem se zahrábla na kořenu a Viking s Fredym taktéž. Takže jsme se všichni navzájem fotili a tahali nahoru a v momentě, kdy se dostal na vrchol i Fredy, nás dojela skupinka vedená ZdeňkemX. On a MikiberG vyjeli sami, Mařeně a Dorovi jsme opět pomohli a předali tak štafetu dále, neboť těsně po našem odjezdu se přiřítil se svými ovečkami Doctor a tak kluci pomáhali zase jim. Jediný Bimbas se odmítl zbytečně drápat do kopce, když se pak stejně zase musí dolů a úsek objel. Po něm i Jára, ale vzhledem k tomu, že byl s Adventurem poprvé mimo asfalt a jel na silničních gumách, nelze na to říct ani popel.
Následovalo několik desítek kilometrů v pěkném terénu a příjemném tempu, díky čemuž jsme se do hospody, kde byl plánovaný oběd, dostali o půlhodinu dříve, než otvírali. Zabít půlhodinu kecáním není zas takový problém, zvlášť, když chvíli po nás přijeli Čizákovci, Zdeňkovci a nakonec i Doctorovci. Všichni jsme se tam sešli jak kdyby to bylo naplánované . Jenže nikdo neměl moc hlad, takže jsme většinou jen slupli polívku a vyrazili dál. Atmosféru, v jakém duchu se nesl celý den, skvěle vykreslí perlička zaslechnutá od vedlejšího stolu. "Dal bych si polívku, jakou máte? Frankfurtskou a nudlovou. Tak já bych si dal gulášovou"
Na odjezdu nás zastihl Jurisův kamarád Radek na Transalpu se silničníma gumama a přidal se k nám. Chvílemi měl hodně napilno, třeba když jsme jeli tenkou vlásenku v lese na blátě a podmáčené trávě. Ale neodložil ani jednou, přestože s ním klouzající Tranďák několikrát pěkně zametl.
Najeli jsme na silnici a abychom nemuseli obkroužit kopec po asfaltu, jak bylo naplánovano, střihl to Juris na cestu do lesa. Cesta to byla pěkná, čitelná, proto jsem se docela divila, když najednou Juris zaflekoval na místě a Radkovi za ním nezbylo nic jiného, než to složit. Nikomu a ničemu se nic nestalo - dokonce ani přes Jurisovu masku nataženému elektrickému ohradníku, kvůli kterému bylo celé tohle divadlo. Ohradník jsme na chvíli položili na zem, přejeli a zase ho vrátili do původní polohy a ocitli se tak v ohradě pro krávy. To jsme zjistili okamžitě, neboť stará zarostlá vozová cesta byla celá pokrytá kravskými lejny . A abychom náhodou nějaké to lejno neminuli, trčely z cesty mechem porostlé balvany a rozhodně bylo pro nás přijatelnější přejet kravinec, než balvan . Překonali jsme zdárně i druhý ohradník a vynořili jsme se z lesa někomu na pastvině. Kuřáci dali kouřovou a Viking poznamenal nezapomenutelnou větu: "Tak takhle cesta byla úplně o hovně" .
Poslední zapamatování hodné místo přišlo v podobě přejezdu podmáčeného rákosí mezi dvěma loukami. Na tom by nebylo nic tak zajímavého, kdyby to podmáčení způsobil potok a ne čerstvá močůvka. Lidi jak my jsme potom smrděli!!! . Nám, co jsme bahno projížděli kadla-kadla, smrděly jen motorky, Rudy, který bahno projel rychleji, smrděly i zacákané kalhoty . Jo jo, nevyhrává vždy ten nejrychlejší .
Cestička se poté téměř ztrácela ve vysokánských kopřivách dávajících tušit přítomnost potoka, ale Juris nás provedl neomylně přes betonový mostek zpět do lesa, kde si bohužel při rozjedu do kopce na klaccích ustlal Radek a rozlomil si panty na kufru . Provizorně to spravil Vikingův pavouk.
Dojeli nás tady opět Čizákovci s Doctorem v čele a jak jsme se později dozvěděli, o kousek výš než Radek odložil i Venca . A aby měli ještě veseleji, o kus dál Venca ještě píchnul zadní kolo a při jeho opravě v garáži Doctorova dědečka objevil i vysypané ložisko . Když se daří, tak se daří ).
Naposled jsme se sešli na kofole v malé výletní hospůdce. Přijeli jsme jako první. Servírka ihned přicupitala s otázkou, co si dáme. Následující dialog se nedá vynechat
Servírka: Co si dáte?
Já: Kofolu. Do čtverky prosím.
Servírka: Čtverku nemáme, jen do trojky nebo do půllitru.
Já: Tak do půllitru.
Juris: Já bych si dal čtverku kofoly.
Servírka: Čtverku nemáme.
Juris: Aha, tak do půllitru.
Transalp: Pro mně prosím kofolu do čtverky.
Servírka: ČTVERKU NEMÁME.
Transalp: Tak do půllitru prosím.
Rudy: Já bych si dal kofolu do půllitru a preso.
Servírka: Preso nemáme....
Jak říkávala moje babička, bylo to "jak v hlupym domě" .
 
Dál už nás čekalo jen několik podmítnutých nebo zoraných polí a dalších pěkných cest. Ani nevím jak, byli jsme zpět na kamenité cestě a před sebou jsme viděli lávku u mlejna Juris jel ukázat Transalpovi jinou cestu přes řeku, protože kvůli širokým řídítkům se na lávku nevešel, Viking s Fredym si odskočili do Slavonic na prohlídku bunkrů a Rudy musel odjet do práce.
Během hodiny už zase okolí mlejna žilo offrouďáckým životem. Všichni se vrátili v pořádku, tentokrát si služba na popáleninovém centru Dačické nemocnice mohla klidně dát šlofíka . Jen Mařena si v jednom výjezdu rozlomil plexi. Na druhou stranu, Afrika s olepeným plexi je asi stejně vzácná, jako šiška v lese
Večer jsme si na notebooku prohlídli fotky všech skupin a přihlíželi Čizákovu snažení v polních podmínkách seřídit bývalou Doctorovu Élišku tak, aby nežrala i trávu kolem silnice. Což se v deset večer podařilo :-). A jestli Vás zajímá, proč Pegaso jezdilo za 13 na 100, tak vězte, že Doctor jezdil celej rok na zapadlý sytič :-))) A než se pánové ponořili na dno rumových lahví, naplánovali jsme si, že ti, kteří v neděli nespěchají domů, pojedou okouknout místní motokrosový závod Strnišťák.
Jelo nás tam osm: Doctor, Mates, Mařena, Zdeněk_X, Venca, Venca starší, Čizák a já. Čekala jsem, že nad námi budou ostří hoši ohrnovat nos, ale několik jich hned přispěchalo k našim zaparkovaným strojům a hlasitě pěli slova chvály nad "krásou takových motorek". . Velmi příjemné .
Startér pro nás vyšetřil pár minutek a my jsme si objeli tři kolečka. Celý závod se jel na kousku zoraného a uvláčeného pole, se třemi sjezdy a následnými výjezdy travnatých meziček. Takže jsme jeli několik ostrých kliček s rovinkami po hlíně, pak hup dolů z meze, klička na trávě, hup nahoru na pole, klička na hlíně, hup dolů z meze, klička na trávě, hup nahoru na hlínu a to samé ještě jednou. Docela mně to chytlo a mrzelo mně, že máme jen tři kola. Byla jsem sice zdaleka nejpomalejší, ale to mi bylo fuk, užívala jsem si to a ohromně mně to začalo bavit . Ta kyprá hlína s vyjetými kolejemi, sjezdy a výskoky (ano, při třetím kole už jsem i skákala ) mezí.... bylo to zase něco jiného a pro mně fakt zábavného. Jenže po třetím kole mi startér ukázal šachovnicový praporek a musela jsem do depa ke klukům. Dozvěděli jsme se, že startovat v závodu ve vlastní kategorii můžeme, ale nejspíš to bude až někdy kolem čtvrté odpoledne. Bylo jedenáct... . Čekat se nechtělo nikomu. Co se dá dělat, snad někdy příště....
Všichni jsme se ještě vrátili k Doctorovi domů, kam nám autem z kempu přivezl naše věci, dali jsme kafe a rozjeli jsme se k domovům.
Doctore, Matesi a Jurisi - užila jsem si tenhle víkend jako už dlouho žádný, s DOFFem I. se to vůbec nedá srovnat (vy víte, o čem mluvím ), paní Kašparová si nás hleděla jako ve Vatikánu Papeže, takže není vůbec, ale vůbec nic, co by se dalo vytknout. Jestli zase budete někdy něco pořádat, počítejte se mnou. S vámi kdykoli kamkoli . Díky!


Celá fotogalerie je ZDE