Enduro Divočina
3. 9. 2008
Pozn.: podtržená slova skrývají videa :-)
Kdo z enduráků by odolal nabídce pojezdit si v soukromém lese, který se bude zanedlouho kácet? Asi nikdo. Taková nabídka se prostě neodmítá. Takže není divu, když se nás jedno nedělní ráno postavilo na pomyslnou startovní čáru rovnou jedenáct: velitel Tom na HP2, Dědek s DR 650, Petr na LC4, Venca mladší a starší - oba na Afrikách, Dingo na Transalpu, Standa s XL600, Fanoš na LC8 a Slamák taktéž na LC8.
To co jsme jeli, by se dalo bez uzardění nazvat opravdovým offroadem. Od slova off-road čili mimo cestu. I když... po cestách jsme občas jeli. Vždycky cca pět metrů když jsme je přejížděli napříč :-)))
Na rozehřátí nám Tomáš připravil pár zarostlých lesních cestiček a Dingo poprvé odložil. Protože mezi offrouďákama jsme všichni kamarádi, kamarádsky jsme ho nechali bojovat se zvedáním a objeli jsme ho lesem :-))).
Tomáš usoudil, že už jsme dostatečně rozehřátí, zařadil do programu koupel. Dvě hluboké koleje plné tlející kaše. Když jsem viděla kluky, jak pracně nadjíždějí kaluže po šikmém břehu, vzpoměla jsem si na starou poučku, že nejhlubší kolej je nejlepší přítel - z koleje už nikam nespadneš - a namířila jsem si to přímo do vody. Následovalo několik nečekaných a o to zběsilejších poskoků, asi jako když koně pod sedlem štípá vosa. Tahle kolej byla výjimka potvrzující pravidlo :-))). Byla totiž plná kamenů :-))). Ale Advík by se za mně musel hodně stydět, kdybychom těch dvacet metrů neproskákali ;-)). Chvíli jsem viděla koruny stromů, chvíli mi teklo do boty bahno, chvíli jsme jeli klopenou dráhu po břehu a najednou jsme byli na pevné zemi. Tuhle bitvu jsem vyhrála ;-)
Venca starší jedoucí za mnou asi usoudil, že nemám vždycky nejlepší nápady a raději volil cestu porostem. Nutno říci, že ne zrovna šťastně. V této části lesa už se začalo kácet a tak jsme přihlíželi tomu, jak kličkuje mezi popadanými stromy a přitom se snaží netrefit žádný kámen. Dvakrát při svém snažení odložil, než se prokousal až k nám. Mezitím u kaluží sváděli svůj boj Fanoš se Slamákem, lesem se nesl jekot vytočené jedničky a vůně pálené spojky a my jsme měli o zábavu postaráno :-))).
Když jsme se všichni sešli na několika metrech čtverečních pevné půdy, zjistili jsme, že zábava nekončí, ale zrovna začíná :-))).
Hrabala jsem se na kořenu, takže jsem jen z dálky slyšela opět řev dvou litrových motorů s hvizdot zadních gum marně hledajících oporu: Fanoš se Slamákem svorně vedle sebe zapadli do menší bažinky :-). Když mně kořen konečně pustil, diváci u bažiny spozorněli v očekávání dalšího představení. K jejich zklamání a mému nemalému překvapení jsme bažinu s kořeny zdolali téměř na jeden zátah (pouze jeden kořen jsme přejeli až napodruhé) bez pomoci, za což jsme sklidili obdivný potlesk :-).
Stejný potlesk sklidil po chvíli i Tom, jenže z úplně jiného důvodu :-)))). Zarostlý rygol nebyla stará cesta jak předpokládal, nýbrž stoka tekoucí z bažiny :-))).
Takže zavelel ODJEZD, ujel dvacet metrů a z ničeho nic se jeho pohyb horizontální změnil v pohyb vertikální. Jako když najedete s motorkou do výtahu a stisknete suterén :-))) Hapina se po motor zanořila do černého bahna a tvářila se, že tam chce zůstat navěky :-))). Tomáš poprvé použil hlášku, kterou jsme ten den slyšeli ještě několikrát: "Poďte mi přece někdo pomoct! Tak asi vosum lidí" :-))))). Když na jeho rozkaz nikdo nehnul ani brvou, naopak všichni se ohromně bavili na jeho účet, přešel do prosebného tónu a dokonce snad začal i škemrat :-))). Takže se přece jen chlapi uvolili a jeho trucující Hapinu z bahnitého rygolu vysvobodili.
Poprvé. Podruhé se vysvobozovalo po dalších deseti metrech, když se ani tráva nad rygolem neukázala jako pevná zem :-)))). Takže chlapi byli docela urvaní a to byla konečně "na suchu" teprve první motorka :-). Naštěstí po Tomovi zapadl už jen Fanoš, všichni ostatní jsme projeli :-).
Za to jsme dostali vyhubováno, neboť jsme prý nedodrželi trasu. Jeli jsme totiž asi o metr vedle po jakž takž pevném podkladu :-))). Kdybychom Tomovu trasu drželi vždy a všude, taháme se tam po lese ještě teď ;-).
Na Slamákovo remcání co nás čeká dál Tomáš odpověděl, že tady to zná, tady to má projetý, musíme se všichni držet přesně v jeho stopě a bude to v pohodě. Slamákovo nadšení jsem zchladila poznámkou, že bychom si rádi poslechli ještě tu o Sněhurce :-))). Tomáš totiž vůbec netušil, kde jsme :-)))).
Drželi jsme se tedy přesně Tomovy stopy, kličkovali jsme lesem jak zajíci (ovšem zajíci, které honí liška :-))) ) a abychom si aspoň chvíli oddechli, najeli jsme na cestu rozrytou od těžební techniky. Rygol střídal kolej, bahno střídalo bláto, to všechno z kopce a do zatáčky. Ale nás už nemohlo nic překvapit :-). Ani navezené fůry bílého kamene uprostřed cesty, přes které nás Tomáš vedl a za kterými nám opět vyčetl, že nedržíme jeho stopu a flákáme se bokem :-))). Taky jsem měla chuť mu jednu fláknout :-))).
Konečně jsme narazili na silnici a dali oddech. Fanoš prohlásil, že ještě chvíli a bude úplně střízlivej a Slamák zasténal, že pro něj platí to samé a dodal BOHUŽEL, neboť některé úseky by za střízliva jel jen velmi nerad :-))))
A to vůbec netušil, co nás ještě čeká :-)))).
Tomáš zahlásil, že nás čekají kameny a žel bohu nekecal :-)). Lesní stráň posetá balvany působila velmi romanticky, než se do ní pustila horda odevzdaných enduráků :-))). Venca starší a Slamák svorně lamentovali, že zase budeme skákat jako opice... víc jsem neslyšela, protože jsem se i já vrhla mezi kameny. Následný luxusní výjezd byl velmi milou odměnou za právě protrpěné kamenité příkoří :-)).
Ze strniště na kopci si to Tomáš namířil přes hradbu kopřiv do lesa a po skalnatém svahu rovnou dolů. Sjezd by to nebyl nijak obtížný, kdyby Vencovi staršímu jedoucímu přede mnou nechcípla " v mezipatře" motorka. Namířila jsem Advíka vedle něj a doufala, že mi to vyjde a objedu ho dřív, než se zase rozjede. Nevyšlo :-))). Rozjel se přesně ve chvíli, kdy jsem byla vedle něj. Dva bychom se mezi kameny nevešli a mně nezbylo než zastavit, nedošlápnout a lehnout :-))). Furt lepší, než se srazit ;-). Když jsme se ve zdraví všichni spustili dolů, omluvil se hlasitě Tomáš všem přítomným za to, že jsme se dolů dostali omylem a musíme zase nahoru. Nevěřil mu to nikdo :-)))). Někteří si dali cvičně skalku několikrát nahoru a dolů, přitom párkrát odložili a my ostatní jsme jen přihlíželi. Pak nezbylo opravdu nic jiného, než zase vyjet nahoru. Jak pravil Slamák, ostří hoši vyjeli po skále, my nýmandi jsme zvolili kousek opodál "výjezd pro mrdaly" - byl tam trochu menší sklon a asi o šest balvanů méně :-)))). Standa zůstal dole s nestartující motorkou, my jsme si posedali jak v divadle a sledovali jeho počínání.
Na poli se s námi rozloučil Fanoš, čehož jsme všichni upřímně litovali, protože jeho hlášky byly ten den opravdu obzvláště vypečené :-))).
Po odpočinkovém obědě, při kterém kluci viseli očima na poprsí servírky a Tomáš lahví od piva tak dlouho šťouchal do stojánku DRka, až lahev rozbil, nás opustil i Venca starší a jel se rekreovat do kempu. Taky jsem byla taková akorát zralá natáhnout se někam na vyhřátou louku a klimbat, ale den ještě nekončil a ta pravá zábava měla teprve přijít :-)).
Tomáš zahřímal, že dost bylo "mrdání se po lese" a je na čase trochu přitvrdit. To se ovšem spletl. Spíš hodně přiměkčil :-))). Zavedl nás jak bludné ovce do největší bažiny, co jsem kdy viděla :-))). Jediný Rudy se vlastními silami prokousal na pevnou zem. Všichni ostatní uvízli v bažině až po sedlo. Teda kromě mně, protože mi zbytky zdravého rozumu zavelely okamžitě zastavit, jakmile jsem viděla, že se z motorek stávají ponorky :-))). Přede mnou uvízl v bažině Standa, Tomáš a Dědek, vpravo ode mně visel po motor v bahně Venca a Dingo, o kus dál trčel Slamák. Jedině Petr na LC4 volil úplně jinou trasu, ovšem stejně se daleko nedostal - zastavil ho příkrý rygol :-))).
Rozdělili jsme se na dva tábory: na ty, co uvízli v bažině vepředu a na ty, co uvízli v bažině vpravo. Jedině Petr, Rudy a poté i já (povedlo se nám najít tenký pevný chodníček a dopravit tak moji motorku do bezpečí) jsme stáli na pevné zemi, jinak si všichni dávali bahenní lázně :-)). Společnými silami jsme vyprostili DRko i Hapinu, vlastními silami překonali bažinu i rygoly Standa s Petrem a čekali jsme už jen na Vencu, Dinga a Slamáka. Chvíli jsme si krátili žertováním na téma, co horšího by nás ještě mohlo potkat - snad jen tahle bažina ve sjezdu :-)))
Slamák odmítal pokračovat v jízdě a vyhrožoval, že se otočí a pojede domů. Na moji otázku, KUDY je to domů však jen odevzdaně pokrčil rameny, sedl na motorku a pustil se do boje s prvním rygolem :-))). Abych klukům alespoň trochu usnadnila cestu k nám, šla jsem hledat nejlepší přejezd dalších tří rygolů. Jeden se dal přejet docela na pohodu, druhý s malou pomocí a třetí už byl na prst v nose. První rygol Venca přeskočil ladně, Dingo přeskočil s dopadnem přesně na hranu a Slamák ho za sprostého nadávání na všechny rygoly světa projel :-))). U druhého rygolu Venca úžasným způsobem odložil a mně moc mrzí, že to nemám na videu. Protože padat tak pomalu je opravdu umění hodné mistra :-))).
Dingo odložil chvíli poté na travnaté cestě a značně se rozčiloval, když se nikdo nehrnul mu zvednout motorku ;-). Kdo by se taky hrnul, všichni jsme už sotva drželi řídítka :-))) Krom Tomáše, ten se teprve rozjížděl :-))) A současně zapadával :-)))A nejen on :-))
Po dalším kličkování lesem jsme najeli na silnici, kde se odpojil Slamák a Dingo s tím, že jedou umřít do kempu :-)))
Nevím jestli se mi to zdálo, nebo jestli už jsem byla tak utahaná, ale měla jsem pocit, že se tempo ještě zrychlilo. Mně už bylo všechno jedno, přepnula jsem na autopilota a za motorkou už jsem jen vlála :-))).
Přiblížila se pátá hodina odpolední a na naše naléhání Tomáš slíbil, že to vezmem přímou čarou do kempu. Což ovšem znamenalo, že se další hodinu budeme proplétat lesem. Po průjezdu bahnitého potoka jsem oznámila, že už opravdu spěchám a tak Tomáš se neskrývaným zklamáním najel na silnici a během deseti minut jsme byli v kempu :-).
Tam jsem dala na ex půllitr kofoly, padla jsem do trávy a chvíli nebyla schopná pohybu. Byla jsem totálně KO :-))). Ale šťastná. Neuvěřitelně šťastná :-)). Asi tak, jako když prvňáček napíše dobře svoji první písemku. :-) No.... dobře.... řekněme chvalitebně :-))))))))
Kdo z enduráků by odolal nabídce pojezdit si v soukromém lese, který se bude zanedlouho kácet? Asi nikdo. Taková nabídka se prostě neodmítá. Takže není divu, když se nás jedno nedělní ráno postavilo na pomyslnou startovní čáru rovnou jedenáct: velitel Tom na HP2, Dědek s DR 650, Petr na LC4, Venca mladší a starší - oba na Afrikách, Dingo na Transalpu, Standa s XL600, Fanoš na LC8 a Slamák taktéž na LC8.
To co jsme jeli, by se dalo bez uzardění nazvat opravdovým offroadem. Od slova off-road čili mimo cestu. I když... po cestách jsme občas jeli. Vždycky cca pět metrů když jsme je přejížděli napříč :-)))
Na rozehřátí nám Tomáš připravil pár zarostlých lesních cestiček a Dingo poprvé odložil. Protože mezi offrouďákama jsme všichni kamarádi, kamarádsky jsme ho nechali bojovat se zvedáním a objeli jsme ho lesem :-))).
Tomáš usoudil, že už jsme dostatečně rozehřátí, zařadil do programu koupel. Dvě hluboké koleje plné tlející kaše. Když jsem viděla kluky, jak pracně nadjíždějí kaluže po šikmém břehu, vzpoměla jsem si na starou poučku, že nejhlubší kolej je nejlepší přítel - z koleje už nikam nespadneš - a namířila jsem si to přímo do vody. Následovalo několik nečekaných a o to zběsilejších poskoků, asi jako když koně pod sedlem štípá vosa. Tahle kolej byla výjimka potvrzující pravidlo :-))). Byla totiž plná kamenů :-))). Ale Advík by se za mně musel hodně stydět, kdybychom těch dvacet metrů neproskákali ;-)). Chvíli jsem viděla koruny stromů, chvíli mi teklo do boty bahno, chvíli jsme jeli klopenou dráhu po břehu a najednou jsme byli na pevné zemi. Tuhle bitvu jsem vyhrála ;-)
Venca starší jedoucí za mnou asi usoudil, že nemám vždycky nejlepší nápady a raději volil cestu porostem. Nutno říci, že ne zrovna šťastně. V této části lesa už se začalo kácet a tak jsme přihlíželi tomu, jak kličkuje mezi popadanými stromy a přitom se snaží netrefit žádný kámen. Dvakrát při svém snažení odložil, než se prokousal až k nám. Mezitím u kaluží sváděli svůj boj Fanoš se Slamákem, lesem se nesl jekot vytočené jedničky a vůně pálené spojky a my jsme měli o zábavu postaráno :-))).
Stejný potlesk sklidil po chvíli i Tom, jenže z úplně jiného důvodu :-)))). Zarostlý rygol nebyla stará cesta jak předpokládal, nýbrž stoka tekoucí z bažiny :-))).
Takže zavelel ODJEZD, ujel dvacet metrů a z ničeho nic se jeho pohyb horizontální změnil v pohyb vertikální. Jako když najedete s motorkou do výtahu a stisknete suterén :-))) Hapina se po motor zanořila do černého bahna a tvářila se, že tam chce zůstat navěky :-))). Tomáš poprvé použil hlášku, kterou jsme ten den slyšeli ještě několikrát: "Poďte mi přece někdo pomoct! Tak asi vosum lidí" :-))))). Když na jeho rozkaz nikdo nehnul ani brvou, naopak všichni se ohromně bavili na jeho účet, přešel do prosebného tónu a dokonce snad začal i škemrat :-))). Takže se přece jen chlapi uvolili a jeho trucující Hapinu z bahnitého rygolu vysvobodili.
Na Slamákovo remcání co nás čeká dál Tomáš odpověděl, že tady to zná, tady to má projetý, musíme se všichni držet přesně v jeho stopě a bude to v pohodě. Slamákovo nadšení jsem zchladila poznámkou, že bychom si rádi poslechli ještě tu o Sněhurce :-))). Tomáš totiž vůbec netušil, kde jsme :-)))).
Drželi jsme se tedy přesně Tomovy stopy, kličkovali jsme lesem jak zajíci (ovšem zajíci, které honí liška :-))) ) a abychom si aspoň chvíli oddechli, najeli jsme na cestu rozrytou od těžební techniky. Rygol střídal kolej, bahno střídalo bláto, to všechno z kopce a do zatáčky. Ale nás už nemohlo nic překvapit :-). Ani navezené fůry bílého kamene uprostřed cesty, přes které nás Tomáš vedl a za kterými nám opět vyčetl, že nedržíme jeho stopu a flákáme se bokem :-))). Taky jsem měla chuť mu jednu fláknout :-))).
Konečně jsme narazili na silnici a dali oddech. Fanoš prohlásil, že ještě chvíli a bude úplně střízlivej a Slamák zasténal, že pro něj platí to samé a dodal BOHUŽEL, neboť některé úseky by za střízliva jel jen velmi nerad :-))))
A to vůbec netušil, co nás ještě čeká :-)))).
Tomáš zahlásil, že nás čekají kameny a žel bohu nekecal :-)). Lesní stráň posetá balvany působila velmi romanticky, než se do ní pustila horda odevzdaných enduráků :-))). Venca starší a Slamák svorně lamentovali, že zase budeme skákat jako opice... víc jsem neslyšela, protože jsem se i já vrhla mezi kameny. Následný luxusní výjezd byl velmi milou odměnou za právě protrpěné kamenité příkoří :-)).
Ze strniště na kopci si to Tomáš namířil přes hradbu kopřiv do lesa a po skalnatém svahu rovnou dolů. Sjezd by to nebyl nijak obtížný, kdyby Vencovi staršímu jedoucímu přede mnou nechcípla " v mezipatře" motorka. Namířila jsem Advíka vedle něj a doufala, že mi to vyjde a objedu ho dřív, než se zase rozjede. Nevyšlo :-))). Rozjel se přesně ve chvíli, kdy jsem byla vedle něj. Dva bychom se mezi kameny nevešli a mně nezbylo než zastavit, nedošlápnout a lehnout :-))). Furt lepší, než se srazit ;-). Když jsme se ve zdraví všichni spustili dolů, omluvil se hlasitě Tomáš všem přítomným za to, že jsme se dolů dostali omylem a musíme zase nahoru. Nevěřil mu to nikdo :-)))). Někteří si dali cvičně skalku několikrát nahoru a dolů, přitom párkrát odložili a my ostatní jsme jen přihlíželi. Pak nezbylo opravdu nic jiného, než zase vyjet nahoru. Jak pravil Slamák, ostří hoši vyjeli po skále, my nýmandi jsme zvolili kousek opodál "výjezd pro mrdaly" - byl tam trochu menší sklon a asi o šest balvanů méně :-)))). Standa zůstal dole s nestartující motorkou, my jsme si posedali jak v divadle a sledovali jeho počínání.
Na poli se s námi rozloučil Fanoš, čehož jsme všichni upřímně litovali, protože jeho hlášky byly ten den opravdu obzvláště vypečené :-))).
Po odpočinkovém obědě, při kterém kluci viseli očima na poprsí servírky a Tomáš lahví od piva tak dlouho šťouchal do stojánku DRka, až lahev rozbil, nás opustil i Venca starší a jel se rekreovat do kempu. Taky jsem byla taková akorát zralá natáhnout se někam na vyhřátou louku a klimbat, ale den ještě nekončil a ta pravá zábava měla teprve přijít :-)).
Tomáš zahřímal, že dost bylo "mrdání se po lese" a je na čase trochu přitvrdit. To se ovšem spletl. Spíš hodně přiměkčil :-))). Zavedl nás jak bludné ovce do největší bažiny, co jsem kdy viděla :-))). Jediný Rudy se vlastními silami prokousal na pevnou zem. Všichni ostatní uvízli v bažině až po sedlo. Teda kromě mně, protože mi zbytky zdravého rozumu zavelely okamžitě zastavit, jakmile jsem viděla, že se z motorek stávají ponorky :-))). Přede mnou uvízl v bažině Standa, Tomáš a Dědek, vpravo ode mně visel po motor v bahně Venca a Dingo, o kus dál trčel Slamák. Jedině Petr na LC4 volil úplně jinou trasu, ovšem stejně se daleko nedostal - zastavil ho příkrý rygol :-))).
Rozdělili jsme se na dva tábory: na ty, co uvízli v bažině vepředu a na ty, co uvízli v bažině vpravo. Jedině Petr, Rudy a poté i já (povedlo se nám najít tenký pevný chodníček a dopravit tak moji motorku do bezpečí) jsme stáli na pevné zemi, jinak si všichni dávali bahenní lázně :-)). Společnými silami jsme vyprostili DRko i Hapinu, vlastními silami překonali bažinu i rygoly Standa s Petrem a čekali jsme už jen na Vencu, Dinga a Slamáka. Chvíli jsme si krátili žertováním na téma, co horšího by nás ještě mohlo potkat - snad jen tahle bažina ve sjezdu :-)))
Slamák odmítal pokračovat v jízdě a vyhrožoval, že se otočí a pojede domů. Na moji otázku, KUDY je to domů však jen odevzdaně pokrčil rameny, sedl na motorku a pustil se do boje s prvním rygolem :-))). Abych klukům alespoň trochu usnadnila cestu k nám, šla jsem hledat nejlepší přejezd dalších tří rygolů. Jeden se dal přejet docela na pohodu, druhý s malou pomocí a třetí už byl na prst v nose. První rygol Venca přeskočil ladně, Dingo přeskočil s dopadnem přesně na hranu a Slamák ho za sprostého nadávání na všechny rygoly světa projel :-))). U druhého rygolu Venca úžasným způsobem odložil a mně moc mrzí, že to nemám na videu. Protože padat tak pomalu je opravdu umění hodné mistra :-))).
Dingo odložil chvíli poté na travnaté cestě a značně se rozčiloval, když se nikdo nehrnul mu zvednout motorku ;-). Kdo by se taky hrnul, všichni jsme už sotva drželi řídítka :-))) Krom Tomáše, ten se teprve rozjížděl :-))) A současně zapadával :-)))A nejen on :-))
Po dalším kličkování lesem jsme najeli na silnici, kde se odpojil Slamák a Dingo s tím, že jedou umřít do kempu :-)))
Nevím jestli se mi to zdálo, nebo jestli už jsem byla tak utahaná, ale měla jsem pocit, že se tempo ještě zrychlilo. Mně už bylo všechno jedno, přepnula jsem na autopilota a za motorkou už jsem jen vlála :-))).
Přiblížila se pátá hodina odpolední a na naše naléhání Tomáš slíbil, že to vezmem přímou čarou do kempu. Což ovšem znamenalo, že se další hodinu budeme proplétat lesem. Po průjezdu bahnitého potoka jsem oznámila, že už opravdu spěchám a tak Tomáš se neskrývaným zklamáním najel na silnici a během deseti minut jsme byli v kempu :-).
Tam jsem dala na ex půllitr kofoly, padla jsem do trávy a chvíli nebyla schopná pohybu. Byla jsem totálně KO :-))). Ale šťastná. Neuvěřitelně šťastná :-)). Asi tak, jako když prvňáček napíše dobře svoji první písemku. :-) No.... dobře.... řekněme chvalitebně :-))))))))
Komentáře
Přehled komentářů
No ono se stalo ještě spousta věcí, který tam nejsou, ale to by dalo na knihu a tu Klasika a si psát nebude :-) Mě se líbilo jak Slamák spadl po zádech do potoka :-) Hrábl si nohou do prázdna, lehce se zakymácel a mě bylo jasný, že bude nádherné divadlo :-) - bylo :-):-)
Enduro divočina
(Mařena, 3. 9. 2008 12:18)Píšeš jak Hajnej-jak si to můžete pamatovat?Hezky napsaný
parádní divočina
(Dingo, 3. 9. 2008 16:11)